Z chudé země nejbohatší na světě? TOP 10 největších skokanů za posledních 20 let
Za posledních dvacet let prošel svět dramatickými proměnami – a spolu s ním i způsob, jak efektivně pracujeme a vytváříme hodnoty. Žebříček produktivity práce vycházející z dat ILOSTAT odhaluje překvapivé příběhy zemí, které vyrazily strmým tempem vzhůru a nejvíce zefektivnily práci svých obyvatel. Od technologického „ostrova čipů“ přes východoevropského skokana dohánějícího Západ až po jihoamerickou zemi, která se „přes noc“ stala ropným boháčem. Podívejte se na TOP 10 největších skokanů, jejichž příběhy ukazují, že cesta k bohatství může vést různými směry – a že rychlý růst často přináší stejně velké výzvy jako příležitosti.
10. Tchaj-wan: Ostrov čipů, který dál zrychluje
Tchaj-wan už v roce 2005 patřil mezi technologicky nejvyspělejší země v Asii. Přesto se jeho HDP na odpracovanou hodinu výrazně zvýšilo – z 38,5 na 67,4 dolaru. Tahounem jsou bezpochyby polovodiče a elektronika, kde firmy jako TSMC (Taiwan Semiconductor Manufacturing Company) zajišťují zásobování celého světa. Na Tchaj-wanu se vyrábí dvě třetiny všech čipů dodávaných na světový trh.
Vysoké pokračující tempo růstu v zemi ukazuje, že Tchaj-wan nejenže udržel krok, ale nadále zvyšoval efektivitu práce i v konkurenčním prostředí. Do budoucna ale jeho ekonomický úspěch může ohrožovat Čína, která ostrov stále považuje za své území.
9. Rumunsko: Východoevropský skokan, který dohání Západ
Rumunsko je jednou z nejúspěšnějších ekonomik východní Evropy. To se ukazuje také na rostoucí produktivitě práce – ta se mezi lety 2005 a 2025 zdvojnásobila z 25,6 na 52,1 dolarů za hodinu. Klíčovým motorem je od roku 2007 členství v EU, které přineslo masivní dotace, investice do infrastruktury, vzdělání i průmyslu. Díky své nízké nákladovosti a silné pracovní síle se stalo atraktivní destinací pro automotive a IT outsourcing.
Rumunsko se za dvě dekády stalo po Polsku druhou největší ekonomikou ve střední a východní Evropě. Na druhou stranu zemi dlouhodobě sužuje korupce a ekonomiku poškozuje také nízká úroveň příjmů. Ta však poměrně rychle roste a od vstupu země do EU se již více než zdvojnásobila. Rumunsko ukazuje, že strategická integrace do EU může přinést reálné výsledky v kvalitě života i efektivitě ekonomiky.
8. Panama: Logistické srdce světa
Jedním z vítězů globalizace je bezpochyby Panama. Rozšíření Panamského průplavu v roce 2016, které umožnilo průjezd větším kontejnerovým lodím, výrazně zvýšilo příjmy z tranzitu a posílilo význam země v globálním obchodu. Produktivita práce posílila mezi lety 2005 a 2025 o více než 112 procent.
Zároveň se Panama profiluje jako finanční centrum Latinské Ameriky s nízkým zdaněním a stabilní měnou navázanou na dolar. Současně ale čelí výzvám v oblasti sociální nerovnosti, korupce a ekologické udržitelnosti – zejména v době, kdy klimatické změny mohou ohrozit dostupnost vody nutné pro provoz průplavu.
V roce 2025 se Panama dostala do centra mezinárodní pozornosti poté, co americký prezident Donald Trump prohlásil, že Spojené státy by měly znovu převzít kontrolu nad Panamským průplavem. Trump tvrdil, že Panama účtuje americkým lodím nepřiměřené poplatky a že průplav je pod vlivem Číny.
7. Ázerbájdžán: Ropa jako motor modernizace
Růst produktivity z 11 na 26,5 dolarů za hodinu je v Ázerbájdžánu silně spjat s exportem ropy a zemního plynu přes ropovod BTC (Baku-Tbilisi-Ceyhan), který byl otevřen přesně před 20 lety. Baku se od té doby stalo moderním ekonomickým centrem s ambicemi konkurovat regionálním mocnostem.
Přestože ekonomika zůstává silně závislá na komoditách, v posledních letech Ázerbájdžán investuje do dopravní infrastruktury a technologických parků. Z hlediska produktivity udělal významný pokrok – otázkou zůstává, jak dlouhodobě udržitelný bude bez hlubší diverzifikace ekonomiky.
6. Mongolsko: Těžební boom s čínským dopadem
Mezi lety 2005 a 2025 vzrostla produktivita práce v Mongolsku z 7,7 na téměř 20 dolarů za hodinu. Klíčovým faktorem je růst exportu uhlí, mědi a dalších surovin, které proudí hlavně do Číny. Mongolsko se stalo surovinovým „dvorkem“ asijské velmoci. Ekonomika ale zůstává extrémně cyklická a citlivá na globální ceny komodit. Navzdory těmto rizikům dosáhlo Mongolsko velmi solidního růstu efektivity práce – byť výzvou zůstává nerovnoměrnost vývoje mezi městem a venkovem.
5. Arménie: Technologické překvapení Kavkazu
Arménie poskočila z 10,3 na 25,6 dolarů na hodinu, čímž se zařadila mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v oblasti produktivity práce. Tento vývoj je o to pozoruhodnější, že země dlouhodobě čelí geopolitickému napětí a blokádám ze strany některých sousedů. Za růstem stojí několik klíčových faktorů.
Zásadní je rostoucí IT sektor, který se v Arménii rozvíjí už od 90. let a v posledních dekádách zaznamenal výrazný boom. Město Jerevan se stalo střediskem startupů a technologických hubů, které přitahují mladé talenty i zahraniční investory. Důležitou roli sehrává také arménská diaspora, především z USA a Ruska, která investuje do lokálních firem, poskytuje know-how a pomáhá propojovat arménské podniky se světem.
Od roku 2022 navíc došlo k výraznému přílivu kvalifikovaných pracovníků z Ruska, kteří sem odešli kvůli válce na Ukrajině a změnám v ruském prostředí. Tento „mozkový příliv“ posílil nejen technologický sektor, ale i poptávku po službách, bydlení a infrastruktuře.
5. Turkmenistán: Růst skrytý za zavřenými dveřmi
Turkmenistán, jedna z nejuzavřenějších a nejvíce autoritářských zemí světa, zaznamenal mezi lety 2005 a 2025 výrazný nárůst produktivity práce – z 10,8 na 31,6 dolarů na hodinu. Tedy asi o 192 procent. Na první pohled jde o působivý výsledek, který by Turkmenistán zařadil mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky regionu.
Klíčovým motorem tohoto růstu je export zemního plynu, zejména do Číny, která se díky plynovodu přes Uzbekistán a Kazachstán stala hlavním odběratelem. Vedle toho stát investoval do domácí industrializace a masivní výstavby infrastruktury, často orientované spíše na reprezentaci než skutečné hospodářské potřeby.
Zároveň je však potřeba dodat, že Turkmenistán funguje v extrémně netransparentním prostředí. Statistická data nejsou nezávisle ověřitelná, ekonomické svobody jsou omezené a veřejná kontrola prakticky neexistuje. Čísla tak mohou být částečně nadhodnocená nebo vytržená z kontextu.
3. Gruzie: Otevřenost a digitalizace jako katalyzátor růstu
Gruzie se mezi lety 2005 a 2025 posunula z úrovně 9,9 na více než 29 dolarů na hodinu, čímž se zařadila mezi nejrychleji rostoucí postsovětské ekonomiky. Klíčovým momentem byla „Růžová revoluce“ v roce 2003, po níž následovaly ambiciózní reformy zaměřené na boj s korupcí, deregulaci a otevření země zahraničním investorům. Zásadní roli sehrála také elektronizace státní správy, která Gruzii zařadila mezi lídry v digitální komunikaci mezi občanem a státem. V kombinaci s bezvízovým přístupem do EU a mnoha dalších zemí se Gruzie stala významným regionálním hráčem, zejména v oblasti cestovního ruchu, logistiky a služeb.
Od konce roku 2024 však Gruzie čelí vážné politické krizi. Po říjnových parlamentních volbách, které opozice označila za zmanipulované, vypukly masové protesty. Situaci dále vyhrotilo rozhodnutí vlády pozastavit přístupová jednání s Evropskou unií až do roku 2028. Demonstrace, často s desítkami tisíc účastníků, byly násilně potlačovány, což vedlo k mezinárodní kritice a sankcím vůči gruzínským představitelům.
2. Irsko: Evropský daňový ráj s americkými kořeny
Irsko si mezi lety 2005 a 2025 upevnilo pozici jedné z nejproduktivnějších ekonomik světa. Produktivita práce zde během dvou dekád vzrostla ze 69 na 139 dolarů na odpracovanou hodinu, čímž se země zařadila do absolutní světové špičky. Tento skok je výsledkem mimořádného přílivu zahraničních investic, zejména ze Spojených států, a chytře nastaveného daňového prostředí. Irsko se stalo evropskou základnou pro mnoho technologických a farmaceutických gigantů – od Google, Apple a Facebooku až po Pfizer a Johnson & Johnson –, kteří zde optimalizují své zisky a současně vytvářejí vysoce kvalifikovaná pracovní místa.
Ačkoli část tohoto růstu je „papírová“ a mezinárodní statistiky ho někdy označují jako „leprechaun economics“ (tedy ekonomiku nafouknutou přesunem zisků na papíře), nelze popřít, že Irsko reálně vytěžilo z globalizace, inovací a otevřenosti trhu. Země se proměnila z periferie Evropy v klíčového hráče v digitální i biotechnologické ekonomice. Kromě nízkých daní nabídlo Irsko stabilní právní prostředí, silnou pracovní morálku a kvalitní vzdělání, čímž vytvořilo skutečně atraktivní prostředí pro moderní, vysoce produktivní byznys.
1. Guyana: Ropná revoluce mění pravidla hry
Guyana je bezpochyby největším skokanem žebříčku. Produktivita práce zde vzrostla z 12 na téměř 114 dolarů na hodinu, což je nárůst o více než 100 dolarů – nejvyšší ze všech sledovaných zemí. Tento explozivní růst má jedno hlavní vysvětlení: masivní rozvoj těžby ropy, která byla v pobřežních vodách Guyany objevena teprve nedávno, v roce 2015. Od té doby se země proměnila z relativně chudé a opomíjené ekonomiky v ropnou velmoc, přičemž těžbu zde rozjela americká společnost ExxonMobil a další zahraniční hráči.
Díky malému počtu obyvatel a vysokým exportním ziskům se Guyana rychle stala jednou z nejbohatších zemí Latinské Ameriky z hlediska HDP na obyvatele. Výzva ale teprve přichází: udržet tento růst dlouhodobě a proměnit ropné bohatství ve skutečný rozvoj společnosti. Země čelí klíčovým otázkám – dokáže investovat do školství, zdravotnictví a infrastruktury? Vyhne se osudu tzv. ropného prokletí? Budoucnost ukáže, zda Guyana svůj ropný zlom přetaví v trvale udržitelný ekonomický úspěch.
