Čím divnější věci nás uživí, tím lepší je svět kolem nás
Takzvané „soulsovky“ patří mezi jeden z nejobtížnějších titulů videoherní historie. Nebo minimálně z těch, které se stále masově hrají. Hráči si nemůžou vybrat obtížnost a i ty na nejvyšších úrovních dokáže poslat zpátky na začátek i ten nejslabší nepřítel. Na každého finálního nepřítele je typicky potřeba se učit metodou pokus–omyl a výsledný souboj spíše připomíná pečlivě připravené taneční vystoupení, kde nesmí být ani jeden krok vedle.
Hidetaka Mijazaki, který celou sérii dnes už sedmi her měl na starosti a vymyslel, se díky úspěchu svých her stal miliardářem a poslední hra ze série nazvaná Elden Ring se stala jednou z nejvýdělečnějších her všech dob. A to považte, že neobsahuje žádné mikrotransakce, prostě si koupíte hru a máte všechen obsah jako všichni ostatní hráči. Tak, jak jsme na to my ze starší generace zvyklí.
Možná prodeji pomohlo i to, že reálie herního světa a příběhy v něm nechal Mijazaki napsat samotného G. R. R. Martina, autora fenomenální Hry o trůny. Tak či onak je to naprostý úkaz ve světě nejen videoher, ale i umění jako takového. Možná že čím je hra těžší, tím více si chce člověk dokázat, že ji zvládne i s dobrovolným handicapem.
Youtubeři tedy dohrávají Mijazakiho hry tak, aby ani jednou nezemřeli, ani jednou nevyskočili, aby je žádný nepřítel ani jednou nezasáhl, anebo bez jakéhokoli vylepšování na první úrovni s hrdinou jen ve spodním prádle a rezavou rybičkou v ruce. Došlo to až tak daleko, že někteří hráči dělají vše výše uvedené nejen v jedné hře, ale postupně v jedné Mijazakiho hře za druhou.
Jedna hráčka hrála dvě hry zároveň, jednu na ovladači a druhou si namapovala na taneční podložku. Obě hry úspěšně dohrála, zatímco rukama zuřivě klikala a nohama tancovala. Připomeňme, že to je extrémně obtížná hra. Jiný hráč přede dvěma měsíci překonal všechno do té doby představitelné a dohrál tři různé Mijazakiho hry zároveň na jednom ovladači. Pro jistotu zdůrazním, že to jsou tři různé hry, a když na ovladači hráč chce jít doleva a zaútočit, všechny tři postavy ve všech třech hrách jdou doleva a zaútočí. Trvalo mu to přes devět hodin, což by samo o sobě byl úspěch pro normálního hráče, a podařilo se mu to.
To vše samozřejmě vysílají online masám zvědavců, kteří drží svým youtuberům palce a posílají jim za to peníze. A koukají na reklamy. Sestřihy dají na sociální sítě a vydělají tam. Mají sponzory a předplatitele. A také kritiky, kteří v tom vidí možná ten nejhloupěji strávený čas. Samo hraní videoher je dle mnohých ztráta času, natož když dělají podobné vylomeniny a ještě tím ztrácejí čas tisíce a tisíce lidí, kteří je u toho sledují. Opak je pravdou.
Když před lety přijel se svou přednáškou na pozvání Students for Liberty do Prahy ekonom Matt Kibbe, postavil před sebe přímo během přednášky asi dvacet piv a postupně je otevíral a dával ochutnávat nadšeným posluchačům. Postupně se od plzeňského piva dostal až k banánovo-čokoládovému nealkoholickému IPA pivu, nad čímž samozřejmě posluchači v drtivé většině ohrnuli nos. To ale Kibbemu jen nahrálo na pointu.
Specializace je omezena velikostí trhu, řekl by Adam Smith. A v globalizovaném světě osmi miliard lidí umí tržní ekonomika vytvořit zboží i pro kupce, o kterém by si všichni čtenáři těchto řádků mysleli, že neexistuje nebo snad že jeho chutě a přání jsou zbytečné či podřadné. Je to ale naopak. V chudém světě musejí být všichni lovci a sběrači, v bohatém světě se dobře uživí i hráčka kosící monstra na taneční podložce a výrobce banánových nealko piv. A uživí se lépe než šlechtici ještě před pár stoletími. Važme si toho.
Autor je ekonom z Metropolitní univerzity Praha.
VIDEO: Trailer na hru Elden Ring
