Dukovanský french press. V tendru na jádro jde o globální rivalitu i důvěryhodnost Česka
Vypadalo to, že se schyluje k dlouho očekávanému podpisu smlouvy a že stavbě nového jaderného bloku v Dukovanech už nic nestojí v cestě. Do cesty se ale postavila stížnost neúspěšného soutěžitele a soud. Vše se tak zase odkládá. Těch otazníků nad dukovanským tendrem je ale mnohem víc. Pojďme si udělat trochu jasno.
Už 7. května se měla podepisovat smlouva se zástupci korejské společnosti KHNP o výstavbě nových dukovanských bloků, přijel i korejský ministr průmyslu. Jenže den před plánovaným podpisem se vše zadrhlo. Krajský soud v Brně, k němuž podala stížnost proti průběhu výběrového řízení na pásce druhá francouzská společnost EdF, vydal předběžné opatření, kterým podpis zablokoval, dokud o stížnosti nebude rozhodnuto.
Zhruba ve stejné době přichází od francouzského eurokomisaře Stéphana Sejourného dopis, kterým žádá vysvětlení okolností tendru a rovněž pozastavení procesu do vyřešení těchto otázek. Francouzská společnost navíc naznačuje, že by korejská, státem ovládaná, KHNP mohla porušit evropské nařízení zapovídající využití subvencí.
Hraje se o víc než jen o Dukovany
Není divu, že francouzská společnost bojuje, seč může. Jaderných projektů je míň než pověstného šafránu a každá zakázka je pro silně zadluženou EdF životně důležitá. Bylo by však chybou námitky EdF odmávnout jako zklamané okopávání kotníků. Tady se hraje o budoucí evropské projekty, nejen o ten v Dukovanech.
V Polsku je zaháčkovaný Westinghouse, který má po nedávném smíru s KHNP našlápnuto dostat se i do dukovanského projektu. Vedle posílené společnosti Westinghouse by KHNP představovala dalšího hráče na trhu, který byl dosud proti francouzské společnosti v nevýhodě, jelikož evropské zkušenosti neměl. I proto budí načasování dopisu francouzského eurokomisaře pozornost. Automaticky předpokládat, že jeho národnost má co do činění s aktivitami francouzské společnosti, by bylo nemístné. Ke zjitření české odborné a politické debaty to nicméně stačí. Připravme se, že se tato linka bude hodně probírat.
Z opačné strany je vidět nervozita české vlády, která by smlouvu už chtěla mít podepsanou. Není divu, jedná se o téma, na nějž je upřena pozornost, a vládě se před sněmovními volbami bude hodit každý, byť zdánlivý úspěch. Zdánlivý proto, že podpisem smlouvy vše spíše začíná, a to nejen z hlediska výstavby, která se prakticky vždy prodlouží a prodraží.
Hodí se připomenout, že výběr dodavatele je vlastně tou menší výzvou. Tou větší je financování. Na konci dubna vláda schválila model financování prostřednictvím státní půjčky. Nejenže bude muset tento postup znovu posvětit Evropská komise, ale vláda – ať už tato, nebo budoucí – bude muset veřejnosti sdělit, že novou elektrárnu zaplatíme my všichni. Nic proti tomu, tržní model financování výstavby jaderných zdrojů je v současnosti neudržitelný, ale postavit se k tomu čelem bude chtít kus politické odvahy, kterou každý nemá.
Benešova silná slova
Aby toho nebylo málo, se svou troškou do rozklíženého mlýna přišla společnost ČEZ. Pozornost na sebe strhl její generální ředitel Daniel Beneš prohlášením, že by na nabídku Francouzů nikdy nepřistoupil a že francouzské straně jde o zastavení celého projektu. Silná slova vzhledem k tomu, že jisté ještě není nic a Francie je významný evropský politický hráč.
Trochu ve stínu pak zůstalo dřívější vyjádření mluvčího společnosti, který se nechal slyšet, že v případě prokázané nedůvodnosti žaloby bude ČEZ po francouzské firmě vymáhat škodu. To by byl silný precedens, který by do budoucna zpochybnil legitimní právo stěžovatelů uplatnit námitky proti výběrovým řízením.
Nakonec toho nejvíc v sázce má vlastně Česko. To totiž nehraje o nic menšího než o vlastní důvěryhodnost. Ne to není nadsázka, nezapomínejme, že jeden jaderný tendr už Česko „odpískalo“ v roce 2014. Jestli spadne pod stůl i tento, pravděpodobnost, že v budoucnu ještě někdo bude české plány na výstavbu jádra brát vážně, se přiblíží k nule.
