Éra Trumpova chaosu může skončit posílením Číny. Peking nadbíhá i opuštěné Evropě
Donald Trump zahájil své druhé funkční období novodobým „útokem na Bastilu“ – na starý režim mezinárodních obchodních vztahů a pravidel světové ekonomiky. Hrozba cel a územních nároků nahrazuje nejen dialog v rámci tradičních globálních institucí, ale také spoléhání na spojenecké vazby a aliance.
Měkká moc USA, tedy „soft power“, jejíž význam výstižně analyzoval americký politolog Joseph Nye, končí na troskách agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID). Ta zajišťovala Spojeným státům ve světě politický i ekonomický vliv. Tvrdou mocí – v Trumpově případě hospodářskou převahou, kterou jistí vojenská síla i globální technologické prvenství Ameriky – je dnes podle Washingtonu třeba dotlačit k ústupkům tradiční rivaly i spojence.
Trpěliví Číňané
Čína se mezitím drží dlouhodobé strategie, která jí má podle pekingských vládců výhledově přinést postavení hlavní světové supervelmoci. Technologicky se už dnes stává lídrem v řadě oborů od automobilového průmyslu po obnovitelné zdroje energie. Číňané jako první na světě postavili jaderný reaktor čtvrté generace. A nástup nového modelu umělé inteligence DeepSeek potvrdil, že také v oboru AI dokážou americkým firmám už dnes nejenom konkurovat, ale také je v některých ohledech překonat. DeepSeek zároveň ukázal, že americké omezování exportu není žádným všelékem – Číňané se při vývoji svého modelu AI zjevně dostali k potřebným polovodičovým čipům, a navíc získali další impuls pro rozvoj svého čipového oboru.
Čínská ekonomika čelí řadě potíží, stále ji tíží dozvuky realitní krize, zhoršených podmínek pro soukromé podnikatele v minulých letech a zpomalování hospodářského růstu. Na druhé straně vše nasvědčuje tomu, že se Říše středu nepřestává posouvat od někdejšího centra levné výroby ke stále vyšší technologické úrovni.
Trumpova tvrdá moc přesto může být pro Čínu velmi nepříjemná. V Pekingu jsou ale přesvědčeni, že spíše krátkodobě. Jak v článku pro Foreign Affairs vysvětluje analytička Yun Sun, šéfka čínského programu amerického Stimsonova centra, čínští vůdci se před druhým nástupem prezidenta Trumpa do Bílého domu připravovali na tvrdou obchodní a technologickou válku i konfrontaci kolem Tchaj-wanu.
Cílem Číňanů je ustát bouři, která však jejich ekonomiku nepoloží, a na konci Trumpova období profitovat z narušených vazeb USA ve světě a nejspíš i narůstající vnitropolitické konfrontace v samotné Americe. Číňané ve světě rozhodně také nemají pověst „hodného“ strýčka, ale už dnes jsou jejich ekonomické vazby v zemích globálního Jihu často silnější než ty americké. Pokud by Spojené státy chtěly tento trend zvrátit, politika Trumpovy administrativy může být nakonec kontraproduktivní.
Pyrrhovo vítězství Ameriky?
Celní válka vzhledem k vysokému obchodnímu přebytku ublíží více Číně než Americe. Podobně nepříjemná mohou být omezení vývozu špičkových technologií ze Spojených států. Zároveň platí, že všechna tato opatření Číňany povzbudí ke hledání nových trhů i dalšímu technologickému rozvoji. Pro drtivou většinu zemí jihovýchodní Asie se Čína stala hlavním obchodním partnerem a dobývá pozice i v dalších částech světa.
Donald Trump je dnes vzhledem ke zmiňované síle Ameriky zdánlivě na koni a může sklízet jedno vítězství za druhým. Politici v partnerských zemích často nebudou chtít riskovat přerušení ekonomických vazeb s USA a svou nelibost budou více či méně skrývat. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj sice odmítl původně navrženou nevýhodnou dohodu o americkém přístupu k surovinám v jeho zemi, ale zároveň ví, že se musí ve svých požadavcích mírnit, pokud si chce udržet pokračování politické i ekonomické podpory USA. Může si být ale jistý tím, že Washington časem nebude chtít opět doplnit už jednou dojednané závazky, tak jak to učinil nyní?
Donald Trump je nepředvídatelný a k vylepšení obchodních podmínek může využít jakékoliv příležitosti. Číňané předpokládají, že nedůvěra mezi USA a jejich dřívějšími spojenci bude nakonec hrát v jejich prospěch.
Panama hrozbám, že by si Američané mohli vzít pod kontrolu tamní průplav, fakticky ustoupila. Středoamerická země oznámila, že nebude pokračovat ve spolupráci s Čínou v rámci její rozvojové iniciativy Pásmo a stezka a firmu z Hongkongu, která provozuje přístavy na obou březích průplavu, podrobí auditu. Možné je i zrušení kontraktu. Pro další země Latinské Ameriky je ale Panama odstrašujícím příkladem, který je povzbudí ke hledání obchodních alternativ vůči USA. Není žádným tajemstvím, že v ekonomice tohoto kontinentu už Číňané silně zakotvili.
Čína „hájí pravidla“
Cílem Číňanů v tuto chvíli není vyhrocovat obchodní válku s Amerikou, i když se připravují také na případné tvrdší souboje. Relativně mírná odveta na předchozí Trumpova cla ve výši deseti procent ale měla spíše vyslat signál, že Peking nyní nechce Spojené státy nijak citelně zasáhnout. Z hlediska dlouhodobějších čínských ambicí je významnější, že se Čína obrátila se stížností na nová americká cla ke Světové obchodní organizaci (WTO), i když si nedělá iluze, že by mohla uspět. Chce ale ukázat, že na rozdíl od USA hodlá respektovat mezinárodní instituce a pravidla, na nichž se svět v minulosti dohodl.
VIDEO: Mezi Trumpem a Zelenským nefunguje chemie, jsou to dva kohouti. Trumpovy výkřiky na sítích nepřeceňujme, tvrdí analytik Bříza v pořadu FLOW
Paralýza WTO je mimo jiné důsledkem právě americké politiky, Washington například blokuje jmenování členů důležitého apelačního panelu. V tom se Trumpovy administrativy nijak nelišily od Bidenovy. Na rozdíl od Bidena ale Trump vystoupil ze Světové zdravotnické organizace a odstoupil od Pařížské klimatické dohody. Číňané tady vidí šanci pro převzetí pozice lídra a prohlašují, že jim jde o fungování globálního řádu, všech mezinárodních institucí i o reformy, které povedou k jejich vyšší efektivitě. V tomto směru nabízejí partnerství Evropské unii, která má údajně podobné zájmy.
Analytici sice upozorňují, že Čína především hodlá dlouhodobě přizpůsobovat mezinárodní organizace svým potřebám, v tuto chvíli ale Peking vysílá signály, které jsou z pohledu okolního světa vlastně příznivější než ty z Washingtonu. Nigerijská šéfka WTO Ngozi Okonjo-Iwealová například uvádí, že v době chaosu ve světě se Čína vydala správným směrem a že nabízí sociálně-ekonomický model pro další rozvojové země.
Čína láká i odrazuje
Čína také nabízí rozvojovou spolupráci státům, kterým Američané ukončili podporu v rámci agentury USAID. Do nástupu Donalda Trumpa se mnohé rozvojové země cítily jako kolbiště mocenských soubojů USA, Číny a Ruska a do značné míry také bývalých evropských koloniálních velmocí. Často sílila kritika čínské rozvojové pomoci, která vedla k chronickému zadlužování jejích příjemců, a také k silnému politickému tlaku, zvláště pokud jde o požadavky přerušit vztahy s Tchaj-wanem. Po zrušení programů USAID Peking přirozeně cítí nové šance.
Cesta k dalšímu rozvoji obchodních vztahů Číny se světem nebude pro Peking vždy jednoduchá, spousta zemí – včetně jihovýchodní Asie – se obává, že Říše středu bude na jejich trhy valit nadprodukci, kterou způsobily její ekonomické problémy a možná ještě navýší obchodní válka s USA. Hodně záleží i na tom, jestli Číňané – třeba i z takticko-strategických důvodů – naberou směr k rovnoprávnějším obchodním vztahům, a také k většímu otevření bran na svůj trh. Pokud ale Amerika bude dál opouštět globální scénu, řadě zemí nic jiného než spolupráce s Čínou ani nezbude.
Evropská dilemata
Čína se zjevně snaží využít i nahlodané evropské důvěry vůči Americe a naznačuje větší vstřícnost vůči EU. Kromě výroků, že obě strany mají zájem na posilování mezinárodního řádu, z Pekingu například zaznělo, že Evropa by se přirozeně měla účastnit jednání o míru na Ukrajině. Zastánce mezinárodního obchodu může lákat výrok čínského ministra zahraničí Wanga I, že v dnešním světě sice převládá unilateralismus a protekcionismus, ale trend ekonomické globalizace je nezvratný.
Narůstající napětí mezi oběma břehy Atlantiku je pro Číňany příznivou zprávou v době, kdy si řada Evropanů začala uvědomovat technologický pokrok asijské velmoci a vidí ve spolupráci s ní šanci pro rozvoj zaostávajících odvětví starého kontinentu. Automobilka Volkswagen v době elektromobility a stále větší digitalizace vozidel vsadila na spolupráci s čínskou společností Xpeng a chce si udržet pozici na asijském trhu, kde se auta rychleji než jinde mění v moderní „komunikační zařízení na kolečkách“.
Evropská unie bude bezpochyby stále klást velký důraz na bezpečnost, což nemusí být dobrá zpráva pro firmy typu Huawei, i na snahu o nezávislost na čínských dodavatelských řetězcích. Čínský trh je však tradičně pro řadu evropských zemí velmi lákavý a také Evropská komise po nástupu Trumpa zmírnila své opatrnější postoje vůči ekonomické a technologické spolupráci s Čínou. Evropané by ideálně měli využít momentální větší čínské vstřícnosti k tlaku na to, aby také Peking usnadnil zahraničním firmám podnikání, zavázal se k vyšší ochraně duševního vlastnictví nebo ke spolupráci při potírání kybernetického zločinu.
Navzdory špatné zkušenosti některých českých firem s čínským trhem tam mají své zájmy i tuzemské společnosti. Tescan, jeden z velkých hráčů, kteří se zasloužili o současnou pozici Brna jako globálního centra elektronových mikroskopů, zažíval růst právě díky dodávkám do Číny. Nadějné čínské odvětví biotechnologií neuniklo pozornosti české jedničky v tomto oboru, firmě Sotio. A trh asijské hospodářské velmoci je pořád lákavý třeba i pro výrobce proslulých klavírů Petrof.
Trojúhelník EU-USA-Čína
Pohybovat se v trojúhelníku EU-USA-Čína nemusí být během druhé Trumpovy éry pro Evropany vůbec jednoduché. Zatím mnohé nasvědčuje tomu, že Brusel by snad mohl snížit riziko vyhrocené transatlantické obchodní války právě sdílením tvrdého postoje Washingtonu vůči Číně. V době nepředvídatelné americké administrativy ale není jisté, jestli by na podobnou strategii Evropa spíše nedoplatila.
Řadu postů ve Washingtonu získali politici známí jako protičínští jestřábi, včetně ministra zahraničí Marka Rubia a poradce pro národní bezpečnost Michaela Waltze. Úplně jiné jsou ale zájmy některých amerických miliardářů, zvláště toho dnes nejvlivnějšího – Elona Muska. Číňané určitě počítají s tím, že Musk, jehož Tesla vyrábí své elektromobily v Šanghaji, bude napětí mezi Pekingem a Washingtonem mírnit.
Není vyloučeno, že právě velká dohoda s Čínou by se mohla „obchodníkovi“ Trumpovi zamlouvat. Nyní minimálně usiluje o součinnost Pekingu při převedení sociální sítě TikTok do amerického vlastnictví a obchodní hrozby zjevně považuje za „skvělé karty“, které ani nakonec nemusí vynést. Podobně, jako se to dnes může jevit v případě Ruska, nikdo Evropě nezaručí, že by nakonec nezůstala se svým tvrdým postojem vůči Číně osamocena.
Důvod k velké nejistotě mají koneckonců i Tchajwanci. Právě z východoasijského ostrova zazněla obava, že může být figurkou, kterou Trump obětuje ve své velké partii „čtyřrozměrných šachů“, jež prezident hraje podle jedné ze svých amerických fanynek. Faktem je, že Trump hrozí cly i tchajwanským výrobcům polovodičových čipů, což je v rozporu s dřívější americkou politikou „friend-shoringu“ – tedy dodávek strategických surovin i dílů z přátelských zemí. Pro Tchaj-wan je špatnou zprávou také destrukce USAID – díky spolupráci na programech této agentury se snažil uchovat poslední vazby v některých rozvojových zemích. Ty nejspíš bude dál stahovat čínská orbita. A Trumpova cla by mohla mezitím narušit či prodražit dodavatelské řetězce amerických výrobců aut i dodavatelů čipů.
Čína bude z narušování amerických vazeb nakonec profitovat i podle toho, jak Donald Trump naplní své různé hrozby vůči okolnímu světu. Svou roli každopádně sehraje zvýšená nejistota a pochybnosti jednotlivých zemí, jestli se můžou na Ameriku spolehnout. Otázkou zůstává, do jaké míry se k vnější nestabilitě přidá i ta vnitřní v samotných Spojených státech. Pozorovatelé si všímají, že snahy Trumpa a jeho lidí ovládnout americkou justici mohou vyvolat pocit nejistoty i u tamního byznysu a nakonec odrazovat také zahraniční investory. Vyhrotí prezident třeba i spor s centrální bankou Fed, když bude mít jiný názor na úroveň úrokových sazeb?
Číňané se mezitím budou snažit poučit z toho, co v Americe funguje pořád skvěle. V ekonomice to je například propojení výzkumného prostředí na univerzitách i národních laboratořích se startupovým prostředím a soukromým kapitálem. Podle posledních zpráv teď míří Čína také tímto směrem a k povzbuzení podnikatelského sektoru. Nejlépe to možná symbolizuje fakt, že se vládce země Si Ťin-pching sešel s byznysmeny, mezi nimiž nechyběl šéf DeepSeeku Liang Wenfeng ani v posledních letech nevítaný Jack Ma, zakladatel e-commerce giganta Alibaby.
