Utrpí Meta a Amazon? Vyhazovy úředníků v USA mohou mít dramatický dopad na byznys gigantů v EU
Dva měsíce od nástupu amerického prezidenta Trumpa se nesou v Americe hlavně ve znamení masových vyhazovů z nejrůznějších federálních úřadů. Nejvíce jsou asi vidět významná omezení zahraničních aktivit - třeba plánované ukončení vysílání Rádia Svobodná Evropa - nebo faktické zrušení humanitárních aktivit v Africe. Američané doma vidí následky prezidentova boje s „podvody a neefektivitou” například na zásadním zhoršením služeb úřadu vyplácejícího důchody.
Významné ořezávání amerických federálních úřadů je samozřejmě v prezidentově pravomoci, i když o míře a postupu v jejím výkonu budou ještě rozhodovat soudy. Nás by ale mělo zajímat, zda se některé prezidentovy kroky nedotknou významně evropského či českého byznysu. A to rozhodně dotknou. Je to skoro jako „efekt motýlích křídel” - stačí pár vyhozených byrokratů na začátku a na konci byznys některých firem utrpí na místech, kde bychom to ani nečekali.
Jako třeba lednové odvolání valné většiny členů Výboru pro dohled nad ochranou soukromí a občanských svobod (PCLOB), což je americký pidiúřad, o jehož existenci má tušení málokdo. Spolu se známější Federální obchodní komisí (FTC) je ale důležitou součástí dohledu nad tím, jak se v USA chrání data Evropanů tak, aby mohly podle pravidel nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) cestovat pohodlně přes oceán. Trump vyhodil i dva členy Federální obchodní komise, čímž rozhodování v obou úřadech fakticky paralyzoval.
Vyhazovy jsou součástí právního názoru, který současná administrativa razí a který budou muset vyřešit v příštích měsících soudy, protože všichni odvolaní úředníci se na ně obrátili s žalobou. Republikáni přijali za svou dříve dost obskurní teorii, že existence „nezávislých úřadů” s komplikovaně odvolatelnými komisemi či radami ve vedení je neústavní, protože veškerá výkonná moc je v ústavě výslovně svěřena prezidentovi, který si může dle libosti vyhazovat, koho chce. Pokud by na to soudy přistoupily, znamenalo by to ukončení jakés takés nezávislosti obou úřadů a celé řady dalších. Výsledkem může být dost zásadní průšvih pro podnikání amerických digitálních firem v Evropě.
Rámec EU-USA
Na tom, že obě agentury jsou nezávislé na americké výkonné moci, totiž stojí rozhodnutí Evropské komise „o odpovídající úrovni ochrany osobních údajů poskytované rámcem EU–USA pro ochranu údajů”. V něm EU uznává, že na základě nastaveného právního rámce v USA, který sestává z dohledu PCLOB a FTC a exekutivního příkazu prezidenta Bidena z roku 2022, je možné považovat ochranu dat Evropanů v USA za „dostatečnou”. A u firem, které se přihlásí k dodržování všech těchto pravidel je možné přesouvat osobní data Evropanů mezi EU a USA. Tok dat mezi oběma právními režimy přes Atlantik je přitom naprosto zásadní pro podnikání firem jako je Meta, Amazon nebo Microsoft, protože bez něj by významně utrpěly jejich byznysmodely postavené na výnosech z inzerce, strojovém učení algoritmů nebo AI - což bez velkého množství dat potřebného k lepšímu cílení reklamy nebo k trénování modelů není možné.
Jak mi řekla Jana Pattynová, partnerka advokátní kanceláře Pierstone, která se specializuje na právo ochrany osobních údajů, „pokud by Evropská komise přistoupila k pozastavení dohody se Spojenými státy, vyvolalo by to nejistotu o právních mechanismech pro transfery dat do Spojených států”. Podobnou nejistotu jsme v Evropě zažili už dvakrát, po rozsudcích Evropského soudního dvora Schrems I a Schrems II v letech 2015 a 2020. Každé z těchto rozhodnutí překvapilo firmy změnami právního rámce, bez jasných pravidel pro reakci. V obou případech Evropská komise vyjednala novou dohodu se Spojenými státy. Přerušení přenosů dat do Spojených států není v praxi možné, například by to znamenalo vypnutí sociálních sítí nebo vyhledávačů.
Průkopník Max Schrems
Jméno „Schrems” není zmíněné náhodou. Nejslavnější evropský bojovník za digitální soukromí Evropanů Max Schrems a jeho žaloby fakticky stojí za tím, že EU musela vyjednat velmi křehký kompromis v podobě onoho „Rámce pro ochranu soukromí”. Soud mu v minulosti totiž dal už několikrát za pravdu v tom, že bez dodatečné ochrany není možné osobní data občanů EU posílat jen tak do USA, především kvůli široké možnosti tajných služeb k nim přistupovat. Naprosto nepochybuji o tom, že pokud se nestane něco nečekaného, obrátí se na soud i tentokrát s požadavkem na ukončení současných pravidel pro přesun osobních údajů do Ameriky. Tedy pokud to sama Evropská komise neudělá dřív. V říjnové analýze fungování celé dohody totiž uvedla, že jednou z věcí, na kterou se primárně zaměří, jsou nominace a jmenování vedení výboru PCLOB.
Případný pád „Rámce pro ochranu soukromí” by znamenal návrat k jiným instrumentům, jako jsou například takzvané standardní smluvní doložky. Co by to znamenalo v praxi u velkých internetových firem, jejichž služby jsme zvyklí denně využívat, jako je třeba Google nebo Microsoft, to je otázka. Ironií osudu je, že tito digitální giganti by se pravděpodobně dokázali nějak s komplikacemi vypořádat, jak to už u regulace bývá, i když s nutností vynaložit velké peníze a s rizikem, že Soudní dvůr EU zas rozhodne proti nim tak, jako v minulosti. Rozhodně na to ale mají více prostředků než malé společnosti, které by mohly přestat poskytovat své služby Evropanům úplně.
Velké americké digitální byznysy se přimkly k novému prezidentovi - firmy jako Meta, Google, Uber a Amazon všechny přispěly na Trumpovu inauguraci a jejich šéfové seděli na velmi prominentních místech během samotné ceremonie. Otázkou je, zda tehdy tušili, že kroky nové administrativy jim způsobí spíš bolení hlavy a problémy na druhém nejziskovějším trhu po tom americkém. A ne nějaké lepší byznysové příležitosti.
