Celá česká armáda pro NATO, a navíc výrazně větší. Aliance si vytyčí nové a drsné cíle
Konec bláhové jistoty nekonečného míru v Evropě, který zajistí přítomnost desítek tisíc amerických vojáků nebo stovek řízených střel na plavidlech Spojených států. Starý kontinent začíná po třiceti letech prázdnin plně chápat, že dochází ke globálnímu bezpečnostnímu zlomu, na který vůbec není připraven. Nové cíle a požadavky vytyčí červnová vrcholná schůzka NATO v Haagu. Jejich obrysy jsou podle informací e15 jasné už teď.
Nutná emancipace bude evropské členy NATO hodně bolet. Jen první kroky si vyžádají stamiliardy eur na rozšíření armád o nový personál, techniku a zásoby munice. Evropskému obrannému průmyslu to nicméně přinese zakázky. Podle odborníků ale musejí být dlouhodobé a zaručené vládami, aby firmy mohly dostatečně investovat do nových výrobních kapacit. Očekávaný růst poptávky po kvalifikované pracovní síle spolu s přílivem pokročilých technologií by měl Evropu zaostávající za USA i Čínou posílit také ekonomicky.
Jedna těžká brigáda už stačit nebude
„Aby Česká republika dokázala splnit klíčový článek pět Severoatlantické smlouvy, tedy princip jeden za všechny, všichni za jednoho, bude muset vyčlenit pro případné potřeby spojenců nikoliv jednu těžkou mechanizovanou brigádu, jak se dosud předpokládalo, ale celou existující českou armádu,“ říká pro e15 bezpečnostní a obranný analytik z Aspen Institute Central Europe Daniel Koštoval, který má v příštích týdnech nastoupit do čela českého velvyslanectví v Moskvě.
To ale není všechno. „Armáda se zároveň bude muset rozrůst minimálně o 30 procent o nové vojáky a techniku,“ zdůrazňuje Koštoval s odkazem na vyjádření náčelníka generálního štábu Karla Řehky.
Z aktuálních 24 tisíc mužů a žen v uniformách plánuje ministerstvo obrany do konce dekády narůst na 30 tisíc profesionálních vojáků. „Nové alianční cíle výstavby schopností ale ukazují potřebu až 37,5 tisíce vojáků pro naplnění potřeb kolektivní obrany,“ uvedl na nedávném velitelském shromáždění Řehka. Příslušníků aktivní zálohy by pak měl být více než dvojnásobek, zhruba 10 tisíc.
„Nové cíle výstavby schopností NATO budou pro Česko znamenat mnohem vyšší nároky, které se odrazí i ve financování,“ potvrzuje šéfka rezortu Jana Černochová (ODS).
Mnohem vyšším požadavkům má odpovídat i nový limit výdajů na obranu, který summit NATO velmi pravděpodobně zvedne z dosavadních dvou procent HDP na alespoň tři procenta. Vláda už schválila postupný nárůst, který tomu odpovídá. Naplněn má být do pěti let.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) minulý týden pro e15 upřesnil, že celkové obranné výdaje mají příští rok dosáhnout zhruba dvou set miliard korun a další rok 225 miliard. „Částky odpovídají podílu 2,3 procenta na hrubém domácím produktu,“ řekl.
Plány a rozpočty jako za studené války
Už poslední dva summity NATO schválily nové strategické koncepty a úpravy těch dřívějších. „Poprvé se znovu začaly dělat plány na obranu teritoria jako za studené války,“ připomíná Koštoval.
Od začátku devadesátých let spadl průměr obranných rozpočtů USA z více než šesti procent HDP v dobách studené války na něco přes tři procenta. Evropané vydávali koncem osmdesátých let asi tři procenta HDP. Po roce 1990 však evropský průměr spadl pod 1,5 procenta, v některých letech dokonce výrazně, uvádí Koštoval ve studii Obranný průmysl: Rozvoj a inovace, výzvy a problémy.
Na základě rozhovorů s experty dospěl analytik k závěru, že Evropská unie stojí před výzvou nastartovat, technologicky zkvalitnit a výrobně rozšířit svůj zbrojní průmysl nejpozději do sedmi let. Rozjezd evropských zbrojovek, které v posledních desetiletích často zakrněly, přitom oddaluje a zpomaluje řada nedostatků a potíží. Hlavním problémem je, že většina států NATO nepovažuje dostatečně vysoké a dlouhodobé investice do obranyschopnosti za klíčové. Výjimkou jsou jen USA, Polsko a Pobaltí.
„Existuje-li dnes potřeba výrazně obnovit a rozvinout obranný průmysl, cesta vede přes roky prověřené nástroje a přístupy. Vlády potřebují zformulovat cíle rozvoje armád na více let dopředu, které budou přetaveny do jasných požadavků na schopnosti obranného průmyslu,“ míní Koštoval. Zahájení investic do technologického a kapacitního rozšiřování pak přinesou dlouhodobé kontrakty a jasná bezpečnostní, obranná a hospodářská politika, kde znásobení zbrojní výroby bude ukotveno do všech politik a nástrojů. Zároveň platí, že požadovaných cílů není možné dosáhnout pouze z peněz soukromého sektoru. Vlády proto musejí masivně vynakládat peníze prostřednictvím právě obranných rozpočtů jako za studené války.
„Když se nadefinují nové požadavky armádám, úměrně tomu se musí určit cíle také obrannému průmyslu, včetně uzavření velkých kontraktů. Jinak tyto firmy nebudou schopny vyrobit tolik a tolik zbraní, techniky a munice, a to týdně, měsíčně, ročně. Do toho všeho nemohou investovat jen ze svých prostředků. To vyřeší právě dlouhodobé zakázky. Když bude mít podnikatelský sektor tuto jistotu, logicky vynaloží finance do rozvoje výrobních schopností a technologické základny. Není to nic nového, jen jsme na to pozapomněli,“ shrnuje Koštoval.
Rozjezd výroby povzbudí ekonomiku
Bobtnající hrozbu, kterou představuje režim ruského prezidenta Vladimira Putina, jasně popsal velitel amerických jednotek v Evropě Christopher G. Cavoli: „Rusko je na cestě k výrobě nebo renovaci více než 1200 nových hlavních bojových tanků ročně a k výrobě nejméně tří milionů dělostřeleckých granátů nebo raket ročně. To je více než trojnásobek množství, které USA odhadovaly na začátku války na Ukrajině a více, než všech 32 spojenců NATO vyrobí dohromady,“ varoval generál.
Investice do výroby vojenských systémů a munice by se však EU měly vyplatit nejen z hlediska větší bezpečnosti, plyne ze závěrů Institutu pro světovou ekonomiku v Kielu. Pokud by státy EU vydávaly na obranu až 3,5 procenta HDP, vzrostla by unijní ekonomika až o 1,5 procenta. Pro takové posílení je ale nutné, aby EU spoléhala na domácí zbraně namísto nákupu v zahraničí, zdůrazňuje autor analýzy Ethan Ilzetzki.
Profesor britské vysoké školy London School of Economics dochází k pozitivním závěrům. „Když to evropské vlády udělají správně, mohou v konečném důsledku náklady na zbrojení omezit. To znamená, že Evropa může rozhodovat o svých vojenských výdajích s ohledem na své priority, aniž by se nechala rozptylovat strachem z ekonomické katastrofy,“ uvádí Ilzetzki. Nemělo by tak hrozit, že vlády v případě vyšších vojenských výdajů budou stát před volbou „zbraně, nebo máslo“. Ilzetzk je ale rozhodně proti tomu, aby se kvůli dodatečným výdajům zvyšovaly daně. Místo toho doporučuje větší zadlužení.
Evropa má plán za 800 miliard eur
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová už představila plán na přezbrojení Evropy, který by měl umožnit mobilizovat celkem až 800 miliard eur na posílení evropské obranyschopnosti, navýšení vojenských kapacit a také na poskytnutí okamžité pomoci Ukrajině.
Součástí dokumentu nazvaného ReArm Europe je mimo jiné návrh na rozvolnění rozpočtových pravidel EU s cílem umožnit členským zemím zvýšit investice do obrany bez postihu za nadměrný schodek rozpočtu, včetně nových společných půjček ve výši 150 miliard eur jištěných společným rozpočtem EU. Peníze mají jít na budování celoevropských vojenských kapacit v oblastech, jako jsou protivzdušná a protiraketová obrana, dělostřelecké systémy, střely a munice, drony a obranné systémy proti dronům a na další potřeby od kybernetiky po vojenskou mobilitu.
„Členským státům to pomůže sdružit poptávku a nakupovat společně. To sníží náklady, omezí roztříštěnost, zvýší interoperabilitu a posílí naši obrannou průmyslovou základnu,“ uvedla von der Leyenová.
